Konec

31. ledna 2009 v 18:14 | Bar Lollipop |  O blogu a o mě
Lidi zjevně končím s tímto blogem..nebudu ho mazat jen sem asi už nic víc nepřibyde..a Pája skončila s psaním povídek takže se od ní nemá taky nic moc očekávat. Jinak děkuju všem kteří na můj blog chodili.
Bye
Bar Lollipop
 

Pauza

12. listopadu 2008 v 17:00 | Bar Lollipop |  O blogu a o mě
Ahojte. Všecí co chodíte na můj blog vám oznamuju že ho pozastavuju protože nemám čas sem chodit a k temu mám doma problémy děsný takže se na net nedostanu moc jako. Takže to prosím omluvte.

Pája: Dává si pauzu

10. října 2008 v 18:17 | B@r Lollipop |  O blogu a o mě
Ahoj,

bohužel vám musím oznámit, že se tady teď v nejbližší době neobjeví další díly mé povídky "Zabij mě něžně"
Mám toho ted strašně moc a do toho všeho mi začla autoškola, kterou budu dělat 6-8 tejdnů, takže v každý volný chvilce budu mít jízdy, tudíž nezbyde žádný čas na psaní. Je mi to vážně líto a doufám, že v prosinci něco napíšu! Dřív rozhodně ne! Doufám, že to pochopíte a počkáte! Nerada bych ztratila tak skvělý čtenáře:-) To bych pak musela skončit se psaním, protože by to nikdo nečetl a pro mě by nemělo žádný význam v tom pokračovat.

Mějte se moc hezky a vydržte:-)

Pája
____________________________________________

Jak vidíte Pája nemá na psaní čas. Ani já na pokračování tohoto blogu. Ale neruším ho. Štve mě škola. Mám toho taky moc. Pochopte nás.
Bar Lollipop
 


Mějte strpení!

27. září 2008 v 21:20 | B@r Lollipop |  O blogu a o mě
Ahojky lidi. Po dlouhé době sem konečně něco dávám. Avšak problém tady je ten že je škola takže sem nemůžu dávat přes týden nic nového. A Pája nenapsala zatím žádný nový dílek jelikož má taky školu! Proto mějte prosím strpení. A určitě je na intru a já jsem tam taky takže sem nic nemůžu přidat. Ale nebojte na tento blog sem nezapomněla. Pojedu dál.
Bar Lollipop

Zatracení

27. září 2008 v 21:17 | B@r Lollipop |  FF - Jednodílné
"Kdyby měla dívka něco proti mému bráchovi, nemohl bych se do ní zamilovat. Nenechal bych nikoho, aby se mezi nás postavil" Bill Kaulitz
"Nedokážu si představit, že by pro mě byla nějaká dívka důležitější než Bill. Nikdy bych nechtěl trávit míň času s Billem jen proto, že mám holku. Musí ho akceptovat stejně jako bude akceptovat mě" Tom Kaulitz **** "Nepůjdeme ještě k nám?" usměju se na Ashley.
"Ne, Bille, to nejde. Tohle byl skvělý večer a já si ho nechci zkazit pohledem na.." pak se zarazí a dá si ruku před pusu. Já ale i tak vím, koho tím myslela. Toma. To kdyby viděla Toma, zkazila by se jí nálada. Povzdychnu si. Vždycky jsem si myslel, že až potkám holku, se kterou budu chtít zůstat už navždy, bude si parádně rozumnět i s mým bráchou, budeme něco podnikat i ve třech a prostě budeme skvělá trojka. A pokud si i brácha najde někoho vážnějšího, což do dnešní doby neudělal (a v poslední době vypustil i vození fanynek na hotel i domů - nevím, co se s ním stalo), pak možná i bezvadná čtyřka. Jenže jsem si to moc idealizoval. Mám pocit, že Ashley Toma nesnáší. Tom jakoby ji ignoroval. Vždycky, když ji vidí, jen sklopí pohled a Ashley se na něj zase dívá povýšeným pohledem.
Je mi z toho smutno, ale nechci se vzdát ani jednoho. Proto, že jsou pro mě důležití oba. Nedokážu si představit život ani bez jednoho.
"A nebo víš co, můžeme k vám jít. Ale nebude ti vadit, když budu zas Toma ignorovat?" podívá se na mě smutně. Zase ten pohled. Pod kterým taju. Pro který bych udělal vše.
"Samozřejmě, že ne" vezmu ji za ruku a vedu k našemu domu. Vlastně ani nevím, co jí Tom udělal. Proč ho najednou nemá tak ráda. Vždyť to bylo v pohodě. Do jisté doby.. **** "Neměla si sem chodit, Ash" šeptá mi Tom do ucha vzrušeně.
"Musela sem. Nemohla sem si pomoct. Tome, nejradši bych z tebe to oblečení strhala.." řeknu mu. On po mě hodí jen pohled znamenající 'Co ti v tom brání?'
"Tome, to nejde. Tvůj brácha spí ve vedlejší pokoji.." zdůrazňuju to, co oba dva víme - a přesto tu sme. I přesto, že Tom ví, že zrazuje vlastního bráchu a já přítele, sundává mi teď triko. To, jak jsme teď vzrušení a jak toužíme jeden po druhém, úplně mění situaci. Je nám jedno, jak moc podvádíme. Koho tím zrazujeme. Koho tím raníme, až to zjistí. Jenže on to nezjistí. Nesmí to zjistit.
"Ashley, kdy už mu to konečně řekneme? Já už se nemůžu dívat, jak tě objímá a líbá tě přede mnou. Nemůžu poslouchat, jak o tobě mluví. Nesnáším ten fakt, že kdykoliv vidím napsané někde tvoje jméno, je u toho, že jsi JEHO přítelkyně. Nepřekousnu to. Chci tě mít jen pro sebe.." rty se přesune níž, ale já ho zastavím.
"Promiň, Tome, ale nejde to. Je tady vedle. Mohl by to slyšet, mohl by to zjistit"
"Jo? A tím, že to neslyší, máš snad výčitky svědomí menší nebo co?" vyjede na mě. Jde na něm vidět, že tohle říct nechtěl, ale je už pozdě.
"Myslíš, že to pro mě je lehký?" zalesknou se mi oči a zamířím pryč z jeho pokoje. Už tam s ním nechci být. Potřebuju na vzduch. Mám na sobě sice jen tričko na spaní a krátké kraťasy, ale ani to mi nebrání, aby vyšla před dům a nasávala svěží noční vzduch.
Co mám dělat? Vím, že pokud se brzo mezi nimi nerozhodnu, ztratím oba dva. To, co nevím, je, pro kterého se rozhodnout. Každý je úplně jiný. Pokud bych si měla vybrat jen jednoho, vlastnosti toho druhého by mi chyběly. Jak můžou být dvojčata tak rozdílná? Proč sem sakra musela Toma poznat? Proč sem ho musela poznat tak dobře? Kdyby mě ho Bill nepředstavil a potom se neomluvil, že musí ještě něco zařídit a neodešel, nikdy bych se s ním nezapovídala a nezjistila, že si s ním rozumím stejně jako s jeho bráchou. A na jednom místě možná ještě víc než s jeho bráchou - v posteli.
Nechci ani myslet na to, co by se stalo, kdyby Bill zjistil, co se mezi mnou a Tomem děje. Naštěstí mi Tom sám řekl, že mě nechá, abych si vybrala - a že on mý rozhodnutí bude akceptovat. Nejspíš doufá, že to, co mi k tomu řekl, je jeden z důvodů, proč si nakonec vyberu jeho.
Vrátím se do domu, ale když vidím spícího Billa, jak se i ze spaní na mě usmívá, trhá mi to srdce. Nemůžu mu takhle ubližovat. A z představy, že ve vedlejším pokoji leží člověk, kterýmu ubližuju stejně, je mi ještě hůř. Půjdu raději pryč. Pryč odsud. Billovi ještě nadrápu vzkaz, že jsem odešla už v noci a ať se zítra ozve. A pak už vykročím do noci.. **** "Musíme dnes oslavovat!" škytne Gustav a já se tomu začnu tlumit. Páni, nikdy jsem ho neviděl takhle ztřískaného. "Bille, dej si taky panáka! Dej! Na! Šup ho tam! No tak, jaktože nechceš? To na tebe mám volat nějak jinak? Puťa puťa!" volá na mě Gusta jako na slepici a mává přede mnou panákem vodky, až se jí půlka vylije.
"No tak, dávej bacha!" zakřičí Tom, který to schytal přímo do dredů - a který je mimochodem dnes taky řádně ožralý.
"Tome, ty si dávej bacha na dredy, a Bille, ty na svou holku. Pak se ti nemůže stát, že ti ji bude ošukávat vlastní brácha" začne se ukrutně řehtat Georg. Tom to neslyší a když vidí řehtajícího se Georga, začne se smát taky. Já se nesměju.
Strnu v obličeji jako snad nikdy. Kéž bych to teď mohl svést na špatný sluch. Nemůžu. Georg to řekl. Ashley. Panebože, Ashley. Konečně to chápu. Ty sklopené Tomovy pohledy k zemi a její ignorace. Žádná nenávist, to jen stud přede mnou.
"Ty hajzle!" vrazím Tomovi. Asi to nečekal, vždyť ani neví, za co to bylo. Chytne se za tvář a nechápavě se rozkoukává svýma očima, ve kterých jde poznat, kolik toho už nes vypil. Stejnýma očima, jako mám já. Nejraději bych si je teď vyškrábal. Chtěl bych ze sebe smýt všechnu podobnost, co s ním mám.
Nezajímá mě další Tomova reakce. Vyběhnu před klubem a roztřesenýma rukama vytahuju z kapsy mobil.. **** "Je to pravda? Doprdele, je to pravda?!" ječí mi Bill do telefonu.
"Zlato, co je pravda?" ozvu se ospalým hlasem. "Neměl bys teď oslavovat? Vyhráli jste přece ne.."
"Neříkej mi zlato, sakra, neříkej mi tak! Už nikdy mi tak neříkej! Ano, cenu jsem možná vyhrál.. Ale svou holku, tu jsem prohrál s vlastním bráchou! Potupně se o ni dělil, aniž bych to věděl! Ty kurvo!"
"Bille, já ti to vysvětlím.." řeknu jen otřeseně. Jak se to mohl dozvědět? Jak? Takhle jsem si to nepředstavovala ani v nejčernějším snu..
"A víš co? Je mi to jedno! Půjdu vám z cesty! Navždy! Budete si moct s Tomíkem spokojeně žít! Zmizím z tohohle světa, pokud o to tak stojíte!" vřeští mi dál Bill do telefonu. Jak to myslel? Co myslel tím, že zmizí z tohohle světa? Snad ne..
"Co chceš udělat? Bille, nic nedělej! Já ti to všechno vysvětlím! Nechám vás oba na pokoji! Nedělej nic, čeho bys pak mohl litovat!"
"Nebude už žádné pak, Ashley.." típne mi mobil a mně je to jasné. Musím něco udělat. Jak se jmenuje ten klub, ve kterém měli oslavovat? Musím ho najít. Najít ho a zabránit mu v tom. **** Už nepláču. Nemůžu. Pamatuju si, jak jsem při jednom rozhovoru říkal, že nikdy nebrečím. Nebyla to pravda. Plakal jsem, už když mi Bill, ještě, když jsme byli malí, brával autíčka a nakonec sem to schytal já. Brečel jsem, když mi brácha vyfoukl holku, o kterou jsem tak stál. Brečel jsem i, když jsem se dozvěděl, že Bill mi už žádný autíčko nikdy nevezme, i kdybychom je zase vytáhli z tý starý půdy a chtěli si s nima hrát. Už nikdy nic neudělá. Bude už jen navždy spát.
Vím, že brečel i on, když se tu strašnou noc dozvěděl, že mu Ashley zahýbá. Se mnou. Vím, že plakal, i když stál na kraji mostu a rozmýšlel se, jestli má skočit. Možná by to ani neudělal..
Plakala i Ashley, když se v tom autě, který se pro ni stalo osudným, řítila, aby Billovi pomohla, aby mu zabránila v tom si něco udělat. Jenže se jí povedl pravý opak. S očima plnými slz neměla nad řízením kontrolu. Na mostě se jí to vymklo z rukou úplně. Do řeky auto nevzalo jen ji, ale i Billa, který se právě rozmýšlel, jestli kvůli ní vážně má skočit. Nakonec se nemohl ani rozmyslet. Ani ona se nemohla rozmýšlet.
A ani já teď nemám právo volby. Můj život bez těch dvou už nemá smysl. A co je nejhorší? Je to moje vina, za všechno můžu já. A už nikdy to nebudu moct vrátit zpátky.
Terushka

Bill s piercem

27. září 2008 v 21:09 | B@r Lollipop |  TH - Animačky

Bill bude z vosku

27. září 2008 v 21:08 | B@r Lollipop |  TH - Rozhovory
Jednou stát vedle Bill Kaulitze a udělat si fotku. To by znamenalo pro fanynky Tokio Hotel hodně. V Berlíně je to teď velmi jednoduché. Protože 19letý Bill přijde jako vosková figurína do muzea Madame Tussauds.
Jak se změní vosková figurína, když si zase jednou Bill Kaulitz změní účes?
30.září bude v berlínském muzeu Madame Tussauds představena vosková figurína frontmena kapely Tokio Hotel, Billa Kaulitze. Zpěvák Tokio Hotel bude novým obyvatelem hudební oblasti spolu u Madame Tussauds s Herbertem Grönemeyerem a Ninou Hagen.
Figurína vypadá stejně tak, jako je Bill momentálně prezentovaný na podiu, řekla mluvčí muzea. Vosková replika nosí černý outfit s červeným tričkem. Nicméně tato podobna se může rychle změnit. Bill Kaulitz v minulosti radikálně změnil účes. Kromě toho je zpěvákovi sotva 19 let a je přirozené, že bude později vypadat jinak než teď.
Původně nebylo plánováno, aby hudební doprovod zahrnoval i ostatní tři členy kapely. Ani že by bylo jednou ve vosku dvojče Billa, kytarista Tom.
Kluci z Tokio Hotel pochází z okolí Magdeburku. Teď jsou známi také v zahraničí. Na MTV Video Music Awards začátkem září kapela získalo ocenění jako "nejlepší nováček roku". Tam se objevil Bill také v černo-červeném outfitu.
Muzeum voskových figurín v Berlíně bylo otevřeno teprve v červenci.

Hledá se Billovi líbací přítelkyně

27. září 2008 v 21:05 | B@r Lollipop |  TH - Rozhovory
Bild.de hledá líbací přítelkyni pro Billa
Kdo ho udělá šťastným?
Je mladý, úspěšný a slavný - a přesto nemá Bill Kaulitz (19) přítelkyni. Přitom má zpěvák Tokio Hotel obrovský počet ctitelek bez konce…
Ale je to mnohem horší: přes 3 roky se nelíbal. Důvod: "Nejsem nějaký rozrývač" prozradil teen časopisu BRAVO. "To mě dělá totálně smutným".
Přitom Bill nemusí nic ničit. Venku čekají tisíce dívek, které si nepřejí nic jiného, než políbit superstar.
Přece je "ubohý" Bill zničený na zemi: "Je mi 19, a opravdu mi to do kompletu chybí. Opravdu rád bych měl přítelkyni, mohu svůj život oddělit."
Bild.de vyřeší Billův líbací problém a najde mu přítelkyni na líbání.
Posílejte vaše fotky, videa a dopisy, kde vysvětlíte, proč právě vy jste ta pravá líbací přítelkyně!

Zabij mě něžně 5

12. září 2008 v 16:20 | B@r Lollipop |  FF - Zabij mě něžně
Bill
"Měli jsme asi vážně radši zůstat doma." řeknu unuděně hned, když vejdeme do klubu. Tyhle večírky mě vůbec nic neříkají. "Myslela jsem, že se ti tady bude líbit."
"Náhodou to tady vypadá dost dobře." zhodnotí Tom.
"Nepůjdeme si sednout tam dozadu, lásko?" zeptá se mě Katy.
"Klidně." chytnu ji za ruku a odvedu ji.
Julie
"No vidíte, už tady máte dokonce jeho bratra." řekne barman a já se najednou proberu. "Cože? Jakej bratr?"
"Někdo se po mně shání?" přisedne si k baru známá tvář. "Tahle slečně by chtěla autogram od vašeho bratra." řekne ten barman a je na něm vidět, že má co dělat, aby se nezačal smát.
"Aha a ode mě byste nechtěla autogram?" natočí se ke mně. A už je to tady! Co mám dělat? Bože, zachraň mě.
"Ty jsi Tom?" zeptám se nesměle a on se usměje.
"K vašim službám slečno?"
"Julie!"
"K vašim službám slečno, Julie. Neříkej mi, že seš jedna z těch, co jednou po bráchovi?"
"Ne, jak tě to napadlo? Mně se tvůj brácha vůbec nelíbí! Jen bych prostě chtěla jeho podpis!"
"Tak běž za ním! Sedí támhle vzadu s Katy. Určitě se ti rád podepíše." mrkne na mě.
"Když já se stydím, Tome."
"Vy holky jste fakt někdy divný! To mi chceš říct, že se taková sexy kočka stydí, jo?" nevěřícně kroutí hlavou.
"Já za to nemůžu."
"A chceš vážně jenom podpis?" ptá se podezřele. "A co jiného? Nebudu ho přece balit, když má holku."
"Hele, tak vydrž! Řeknu bráchovi, ať sem jde."
"Tome!" křiknu na něj a on se otočí.
"Díky." řeknu a on se jen usměje a odejde někam dozadu. V tu chvíli začnu být hrozně moc nervosní. Otočím se zpátky k baru a objednám si další skleničku.
"Proč jste tak nervosní, slečno?" rejpne si barman.
"Já? Jak jste na to přišel?"
"No podle vašich rukou." ukáže na moje třesoucí se ruce.
"Ahoj, ty prej chceš můj podpis." ozve se za mnou moje kořist. Pomalu se otočím a spatřím před sebou stát vysmátýho Billa Kaulitze.
"A-ahoj." vykoktám ze sebe a on vytáhne z kapsy fixu.
"Tak kam to chceš?"
"Cože?"
"No… chceš, abych se ti podepsal, ne?"
"Ehm… promiň, jsem malinko mimo. Ten alkohol mi asi stoupnul do hlavy." dám si nohu přes nohu a doufám, že na něj nějak zapůsobím. Jenže on se tváří, jako by byl z ledu. "Hele promiň, ale čeká na mě moje přítelkyně."
"Podepiš se mi sem." ukážu na můj výstřih.
"Tak fajn." přiblíží se ke mně, tak že je u mě nebezpečně blízko.
Bez nějakých dalších slov se mi podepíše na požadované místo.
"Díky."
"Není zač a příště se nemusíš stydět! Jsem jen obyčejnej kluk." řekne, a aniž bych stačilo něco říct, zmizí v zákoutí klubu.
Tak to je skvělý! Hned napoprvý jsem to zvorala. Já to s klukama prostě neumím.
Co budu dělat? Ani jsem se mu nelíbila.
Kdyby neměl tu přítelkyni, všechno by bylo možná lehčí.
"Tak co, spokojená?" přisedne si ke mně opět Tom. Nemám na něj vůbec náladu.
"Jo, jsem! Díky, ale už musím jít!" hodím barmanovi peníze a zvednu se.
"Proč tak brzo?"
"Prostě musím! Měj se hezky." řeknu a odejdu z toho zpropadenýho klubu.
o hodinu později
"Nešlo to! On neměl ani zájem se se mnou bavit!" vysvětluju Robertovi.
"A co já s tím mám dělat? Najal jsem si vás, abyste ho odstranila. Tohle není můj problém. Musíte si to vyřešit sama!"
"A jak, když má holku, kterou miluje k zbláznění?"
"Holku, holku… musíte si s tím nějak poradit!"
"A jak asi?"
"Jak? Prostě se jí zbavte!"
pokráčko příště!
Pája

Zabij mě něžně 4

7. září 2008 v 10:21 | B@r Lollipop |  FF - Zabij mě něžně
"Tohle je vaše příležitost." podá mi nějaký papírek. "Ale co to…"
"To je pozvánka na zítřejší party gramofirmy, u které jsou i Tokio Hotel!"
"Už zítra? Můj bože!" vykulím na něj oči. On se jen usměje.
"Copak, zdá se vám to brzo?"
"No… popravdě docela jo, ale já to zvládnu… nějak." strčím si pozvánku do kapsy.
"Byl bych moc rád, kdybyste se sem ještě dneska nestěhovala."
"Víte, nevím, co na to řekne moje matka a..."
"To mě nezajímá! Vy se sem prostě nastěhujete a basta!" zařve na mě a ještě k tomu bouchne pěstí do stolu. V tu chvíli se ho bojím. Vypadá jako ďábel.
"Tak… tak dobře, pane. Měla bych už asi jít! Musím to oznámit mamce."
"Můj šofér vás odveze!" řekne už klidněji.
"Děkuju, tak večer!" řeknu a odejdu z jeho pracovny. Hned, jak zmizím za dveřmi, přepadnou mě výčitky svědomí. Co jsem to jen udělala? Jak jsem jen s tímhle mohla souhlasit? Nemůžu přeci zabít člověka?! To není jen tak lehký! Ale co moje máma?
Musím ji zachránit!
doma

"Maminko, věř mi, že ti tam nebude nic chybět! Ten pán mi slíbil, že nám pomůže, když pro něj něco udělám, věř mi." snažím se vysvětlit mamce, ale jí to je nějaké až moc podezřelé. A taky se jí nedivím. Kdyby jen znala pravdu.
"A proč mi nechceš říct, co po tobě chce? Je to něco tajnýho?"
"Až moc tajnýho! Nemůžu ti nic říct! Slíbila jsem mu to! Mami, on nám pomůže!"
"Julie, mám strach." řekne mamka a natáhne ke mně ruce.
"Maminko moje, neboj se! Všechno bude dobrý." obejmu ji.
"Tak teda dobře, holčičko." souhlasí nakonec máma.
"Brzo bude dobře, mami, uvidíš." dám jí pusu na tvář. "Kéž by Julie, kéž by."
"A teď ti zabalím všechny tvoje věci."
večer

"Tohle je moje matka, pane." představím mu mou matku a on se zachová, jako pravý džentlmen - políbí mamce ruku. "Těší mě, paní Kaufmannová."
"Mě taky." řekne vysíleně mamka.
"Valerie, mohla bys tady paní odvést do jejího pokoje?" zeptá se služebné, které tu celou dobu okouní.
"Ano, pane! Pojďte se mnou, paní." řekne mamce. "Za chvíli přijdu, běž se ubytovat!"
"Doufám, že se vám u nás bude líbit." usměje se na ni a mně naznačí, abych s ním šla do jeho pracovny.
"Budu na tebe čekat, Julie." obrátí se na mě máma a pak hned odejde s tou služebnou.
"Musím vám dát nějaké instrukce, pojďte se mnou." zavede mě do jeho pracovny, kde se uvelebím do křesla.
"Hned u vašich nohou leží šaty, které si zítra vezmete na sebe!" řekne a já se podívám dolu k nohám, kde spatřím černou tašku. Vezmu ji do ruky a vytáhnu z ní rudě červený šaty. "Jsou nádherný." žasnu při pohledu na něco, tak dokonalýho.
"Jsou krásný, ale až si je obléknete vy, budou ještě krásnější a navíc… víc už snad ani nelze vyprovokovat mužské oko."
"Ehm… to myslíte ten výstřih?"
"A taky ten rozparek!" řekne a mě dochází, že budu vypadat, jako nějaká děvka.
"Tak to nevím, jestli ho na tohle sbalím." zapochybuju, když v tom se naštve.
"Tak dost! Vy musíte!"
"Jak vypadá jeho přítelkyně?"
"Budete její pravej opak! Ona je taková šedá myška, víte."
"Hm… tak to asi není na zlobivý holky, co?" zamumlám si pro sebe.
"Objednal sem vám sem vizážistku a kadeřnici! Musíte být, co možná nejvíc sexy."
"Tak na to sem zvědavá!"
"Pokud se vám ho podaří sbalit, vezměte ho sem." hodí mi nějaký klíčky.
"Klíčky od nějakýho bytu?"
"Je na nich jméno hotelu." řekne a já se na ně zadívám.
"A když se mi to napoprvé nepodaří?"
"Máte na to měsíc, slečno, měsíc!"
"Měsíc je docela dobrej." řeknu ironicky.
"A teď běžte za svou matkou! Potřebuje vás!"
"Tak dobře! Uvidíme se zítra!"
další den večer

"Tak tady to je, kočko." Sebastian zastaví před nějakou budovou. Vystoupím z auta a snažím se si ty šaty malinko stáhnout. Jsou příšerně krátký. Musí mi být vidět až do žaludku.
"Dal bych si říct!" Sebastian mě plácne do zadku.
"Po-počkej tady na mě! Budu tě možná potřebovat!"
"Jak si přejete, slečno." zazubí se na mě. Já se jen nadechnu a vydám se do tej budovy.
*****

"Ahoj, copak tu tak sama popíjíte?" přisedne si k baru nějaký týpek. Já tady celou dobu vyčkávám příchodu Kaulitze, jenže zatím marně. Už mě to začíná nudit. On snad ani nepřijde.
"Chtěla bych autogram, to víte."
"Autogram?" diví se mi ten chlápek.
"No od Billa Kaulitze! Přijde snad, nebo ne?"
"Kaulitz? O tom nic nevím!" zakroutí hlavou.
"Ale co vím, tak je Kaulitz zadanej, ne? Budete mít asi smůlu, slečno." řekne mi barman.
"Kdo říká, že ho chci sbalit? Chci vážně jen autogram."
"Hm… myslím, že ten možná dostanete. Podívejte se, kdo právě přišel." řekne a já se rychle otočím. Když pár metrů od sebe spatřím Kaulitze s jeho holkou, jako by ve mě začla tikat časovaná bomba.

pokráčko příště!
Pája

Vzkaz od Páji

6. září 2008 v 13:55 | B@r Lollipop |  O blogu a o mě
Ahoj, tak po více než týdnu sem píšu. Za 1) se chci omluvit, že sem nepřidávám žádné dílky, ale teď v tomhle týdnu jsem absolutně nestíhala - to víte začla škola:-( Nastoupila jsem do třeťáku na gympl! Přibyly mi volitelný předměty a navíc od pondělí mně začíná autoškola! Nebudu si tady stěžovat, ale prostě neni čas.
Za 2) vůbec nevím, jak to teď bude s dalšíma dílama povídky. Psát budu, ale nečekjte, že budu dávat dílky, tak často jako o prázkách. Bude to spíš o víkendech nebo o prázkách:-) Se psaním nekončím, jen už to nebude takový jako dřív! Musíte být trpěliví, určo se dočkáte dalších dílů povídky, jak ode mě, tak i od Peťulky:-)
Jinak dneska uvidím, jestli něco napíšu, když budu mít chuť a náladu, možná písnu, ale fakt uvidím. Nic neslibuju:-)
Tak se mějte hezky a zvládněte tu školu:-)
Pája

Zpět

5. září 2008 v 17:46 | B@r Lollipop |  O blogu a o mě
Takže jsem z intru zpět. V neděli večer jedu pryč zase. K tomu Pája nenapsala žádný další díl nové povídky. A jak se máte ve škole vy?

Ojé školá!

30. srpna 2008 v 21:13 | B@r Lollipop |  O blogu a o mě
Takže lidi zítra někdy kolem třetí odpoledne jedu na naši střední školu na intr. Pája zatím žádné povídky nenapsala. Domů se vrátím v pátek a takhle to bude pořád. Počítače ve škole máme jen nevím jestli se k nim vůbec dostanu. Uvidím co bude v mých silách.
Bar Lollipop

Zabij mě něžně 3

29. srpna 2008 v 12:38 | B@r Lollipop |  FF - Zabij mě něžně
další den
Místo školy se hned ráno vydám do toho domu! Trvá mi věčnost, než se dostanu až za tím chlapem. Ochranka u dveří je až moc přísná.
"Pusťte ji, jde za mnou." přikáže jim a oni mě okamžitě pustí.
"Pojďte se mnou do mé pracovny." řekne a já jdu za ním.
"Zavřete za sebou dveře, nechci, aby nás někdo slyšel." řekne a já se divím.
"Vaše dcera o tom ví."
"Ale moje manželka ne!" posadí se ke stolu a vyndá z šuplíku nějaký papír.
"Tohle je smlouva! Když ji podepíšete, nebude cesty zpět!" vyděsí mě, proto si dovolím přijít až ke stolu a posadit se na židli.
"Můžu se vás na něco zeptat?" odvážím se zeptat a on přemýšlí, co mi na to odpovědět. "No tak se ptejte! Co mám s váma dělat!" mávne rukou.
"Zbavit znamená zabít?"
"No… nějak tak, slečno Julie." potulně se usměje.
"Ale… jak to mám udělat? Nedostanu se k němu, je… slavný, má kolem sebe ochranku." podotknu a on se stále jen usmívá. Připadám si trapně.
"Svedete ho a pak… pif pif, chápete?"
"Mám ho svést? Ale vždyť… on má přítelkyni, ne? Ví to celý Německo."
"Přítelkyně? Tu musíte strčit do kapsy! Musíte to udělat tak, aby se do vás zbláznil, ale pozor!" zarazí se.
"Co?"
"Nesmí o tom nikdo vědět! Ani jeho nejbližší ne! Samozřejmě kvůli vám!"
"A to udělám jako jak?"
"To už je na vás, slečno Kaufmanová."
"Kde se s ním setkám?"
"To zařídím! Pokud podepíšete, hned zítra můžete začít!"
"A co když na něj nezapůsobím? Co pak? Nemusím se mu přece zalíbit."
"Už jsem snad řekl, že to je na vás! Tohle já řešit nebudu!" zvýší hlas.
"Kolik na to budu mít času?"
"Měsíc! Jeden jediný měsíc! Pokud to nesplníte v limitu, nebudou žádný peníze."
"Fajn… měsíc celkem jde." řeknu ironicky a on to pozná.
"Už toho mám dost! Prostě to podepište a je to!" hodí mi ten papír.
Vezmu ho do ruky a začnu si číst podmínky.
"Cože? To se sem musím opravdu přestěhovat?" tahle podmínka mě fakt vyvede z míry.
"Ano, musíte! Chci od vás totiž každý den dostávat zprávy o tom, jak to pokračuje."
"A co moje máma? Je vážně nemocná! Nemůžu ji nechat samotnou."
"Máma? Tu si vezměte s sebou! Mám snad dost velký dům, ne?" řekne, když v tom někdo zaklepe.
"Vstupte!"
"Tati, dáš mi nějaký peníze na nákupy?" vejde do pracovny na barbienka.
"Jé co ty tady děláš?"
"Julie se za tebe pomstí tomu blbečkovi." řekne jí otec a ona se celá rozzáří.
"Fááákt? Wow, konečně! Hajzl jeden! Já jsem Veronica." podá mi ruku.
Z nechutí si s ní podám ruku.
"Co ti vlastně udělal tak hrozného? Na první pohled to je milej kluk." zeptám se jí.
"Podvedl mě! Tak moc mi ublížil! Chci, aby chcípnul!" říká s takovou záští.
"Takže se pomstím za tebe - pěkný." zamumlám pro sebe.
"Kolik chceš teda peněz?"
"1000 euro by mi stačilo, papá." řekne a já jen koukám. Tak tahle holka se fakt má.
Chtěla bych mít to co ona.
"Tady to máš! Teď nás nechej se slečnou Kaufmanovou o samotě!" řekne jí a ona svorně odejde.
"Nemyslíte si, že to je až moc velká pomsta?"
"Ne! Nemyslím! On ublížil mýmu pokladu, teď si to vypije!"
"Nikdy jsem nikomu nezkřivila ani vlásek, pane."
"Tak teď zkřivíte a bude to rovnou vlas!" vezmu do ruky opět ten papír.
Bože, já přece nemůžu zabít nevinného člověka! To prostě nejde! Jenže… potřebuju zachránit mamku! Buď zemře on, nebo moje máma. Musím si vybrat!
"On nebo vaše matka?" leknu se, když se zeptá. Jako by mi četl myšlenky.
"Moje matka!" vezmu si propisku a bez nějakého dalšího rozmýšlení to podepíšu.
pokráčko příště!
Pája

Zabij mě něžně 2

29. srpna 2008 v 12:38 | B@r Lollipop |  FF - Zabij mě něžně
"Julie, měly bychom jít pryč! Tohle se mi vůbec nelíbí! Ten dům a ty… lidi!" ukáže na chlapíky, kteří střeží dveře, do kterých zašel ten týpek z baru.
"Ne! Chvi vědět, o co se jedná! Udělám všechno, abych získala ty zpropadený peníze!"
"Můj bože, Julie, ty seš…"
"Co? Blázen? Ne, nejsem! Jen chci zachránit svou mámu, která mi teď doma umírá."
"Slečno, můžete jít dál." vyjde ze dveří ten chlap.
Já se pomalu zvednu a jsem na odchodu, když v tom mě Lena zastaví: "Nelíbí se mi to! Nechoď tam!"
"Nevím, jak tam budu dlouho, jestli chceš, běž domů!" řeknu jí a vstoupím dveřmi do té místnosti.
"Tak vy prý potřebujete hodně peněz!" promluví nějaký pán sedící zády ke mně na velkém křesle.
"A-ano potřebuju." zakoktám a přijdu blíž ke stolu. Nevím, proč ale z té místnosti mám husí kůži. Je to tam takové tmavé.
"A uděláte pro to cokoliv?" otočí se směrem ke mně a já spatřím asi padesátiletého
muže s knírkem a brýlemi. "Víte, moje mamka má rakovinu a já potřebuju peníze, abych jí mohla zavést na kliniku do Švýcarska…"
"Tu kliniku znám! Je moc dobrá, slečno?"
"Julie Kaufmanová!" představím se a on se usměje.
"Myslím, že Sebastian vybral moc dobře! Jste moc hezká!"
"Děkuju, ale o co tady vlastně jde? Víte, všechno mi to připadá takové… tajemné."
"Už dlouho hledám takovou slečnu, jako jste vy! Doufám, že mi pomůžete!"
"Ale s čím, pane?"
"Moje jméno není důležitý! Počkejte!" zvedne telefon.
"Pusinko, mohla by si sem přijít? Mám tady něco, co tě bude zajímat." řekne někomu a položí to. "Budu chtít, abyste se sem přestěhovala!" řekne mi a já jsem absolutně mimo. "Cože? Tak to pane ne! Ještě jste mi ani neřekl, o co jde a už mi tady nařizujete, co mám dělat?" zvýším na něj hlas.
"Páni, Sebastian říkal, že jste tvrdá, ale až takhle? Wow, líbíte se mi čím dál tím víc."
"Papá, copak se děje?" přilítne do místnosti nějaká holka. Změří si mě pohledem a postaví se vedle tatínka. Vypadá jako typická barbienka - dlouhý blond vlasy, tuna make - upu a krátká sukýnka s mega výstřihem.
"Tahle slečna by nám mohla pomoci." řekne jí a ona na mě udělá takový kyselý obličej. "Tahle? Tej si ani nevšimne, papá."
"Můžete mi už konečně říct, o co tady jde?" začínám být už nervosní.
"Když ji trochu vylepšíme, tak jo, pusinko." mrkne na ni a ona se začne hrabat v jeho stole. "Kde to jen mám?" šmátrá se v nějakých papírech.
"Už to mám!" zajásá a přijde ke mně s nějakou fotkou.
"Pokud nám pomůžete, můžete si vydělat až milion euro!" vybalí na mě ten chlap.
"Cože? Tolik?" úplně se mi rozbuší srdce, když to uslyším.
"Znáš ho?" strčí mi před obličej fotku. Já se na ni jen zadívá a tázavě se podívám jak na tu holku, tak i na jejího otce.
"Znám, ale…"
"Tenhle chlapeček moc ublížil mojí dcerunce, proto se ho chci zbavit!" řekne mi jako by nic a ještě k tomu se usmívá jako měsíček na hnoji.
"Zbavit?"
"Ano, slyšela jste moc dobře! Prostě se ho chci zbavit!" zopakuje mi.
"Moc mi ublížil prevít jeden." řekne ta holka.
"Pomůžete nám teda? Nebudete litovat, slečno."
"Tohle nemůžu! To prostě nejde!"
"Podej jí to, zlato." pošle mi po tej holce svou vizitku.
"Kdybyste si to rozmyslela, zavolejte mi."
"Myslím, že NE!" řeknu a vyběhnu z tej místnosti.
"Juli, co ti je? Co se stalo?" leknu se Leny.
"Nic! Pojď, musím jít už domů!" čapnu jí za ruku a snažím se, co nejrychleji dostat z toho velkýho domu.
*****
"Julie, je mi hrozně moc špatně." skučí mi mamka v náručí.
"Mami, to bude dobrý." snažím se ji utěšit, ale ona se zmítá ve velkých bolestech.
"Zlato, cítím, že už brzo odejdu! Slib mi, že to tady zvládneš beze mě."
"Mami, to ne! Už tohle nikdy neříkej!" cítím, jak se celá chvěje.
"Chci, abys věděla, že tě mám moc ráda." tiskne se ke mně, jako by umírala.
"Tak dost! Já tohle nedovolím!" zakřičím a opatrně mamku přemístím z mého klína, abych mohla vstát a odejít.
"Hned přijdu, mami." řeknu a odejdu do kuchyně, kde za sebou zavřu dveře, aby to máma neslyšela.
Vytáhnu z kapsy mobil a tu vizitku od toho chlapa. "Teď nebo nikdy, Julie!" řeknu odhodlaně a vytočím to číslo.
"Julie Kaufmanová u telefonu! Chci vám jen říct, že to přijímám! Jdu do toho!"
pokráčko příště!
Pája

Zabij mě něžně 1

29. srpna 2008 v 12:37 | B@r Lollipop |  FF - Zabij mě něžně
moje poznámka: Tak tohle je moje nová ff. Doufám, že se vám bude líbit jako ty předešlé:-) Jinak komentíky potěšej:-*
_________________________________________________________________
"Proboha mami, proč si mi nezavolala? Hned bych přišla." zlobím se na mamku.
"Julie, ty se nemůžeš pořád ulejvat ze školy! To prostě nejde!" říká mi mamka z posledních sil. "Škola mě je u prdele, mami! Chci, abys byla zdravá." posadím se k ní na postel a chytnu ji za ruku. "Ty moc dobře víš, že to nejde!"
"Ne! Do školy už se nevrátím! Budu se o tebe starat!" rozhodnu se.
"Julie, nemůžeš si kvůli mně zničit život. Je ti 18 - potřebuješ mít vzdělání!"
"Na co mi bude vzdělání, když ty tady nebudeš?! Koho pak budu mít?" snažím se zadržet slzy, ale jde to těžko, když vidím mamku v takovém stavu.
"Mám tě ráda, Julie." řekne mamka a já ji musím obejmout. Tak moc mě to bolí.
"Já tebe taky, mami. Nechceš donést něco k pití?"
"Ne, děkuju, jen… chce se mi zase zvracet. Přinesla bys mi kbelík, prosím?" požádá mě máma a já neváhám a hned pro něj skočím.
"Já… jdu si udělat něco k jídlu! Za chvíli přijdu." pohladím ji po vlasech a odejdu do kuchyně, kde si bezmocně sednu ke stolu. Hlavu si dám do dlaní.
Proč se tohle muselo stát zrovna mě? Otec od nás odešel, když mi bylo 7! Nemůžu přece teď přijít o mámu! To nejde!
Všechno začalo před dvěma lety, když mamce odhalili rakovinu vaječníků. Lékaři mamce dali nejvíc 3 roky s tím, že se to bude postupně zhoršovat. Celý rok chodila na chemoterapie, jenže ty jí vůbec nepomohly, proto se na ně vykašlala. Ona vlastně už rezignuje! Myslí si, že se nedá nic dělat, jenže dalo by se! Možná!
Ve Švýcarku prý existuje nejkvalitnější klinika v Evropě zaměřující se na různé typy rakoviny. Moc ráda bych tam mamku odvezla, jenže… klinika je příliš drahá a my na ni prostě nemáme peníze!
Zkusila jsem už úplně všechno, abych si nějaké peníze vydělala, jenže tolik jich nemohu nikdy vydělat. Tak moc mě drásá, že jsem bezmocná. Udělala bych pro ni úplně všechno na světě! Jenže nevím, jak!
"Juli, zlato, přinesla bys mi prosím něco k pití?" křikne na mě mamka z ložnice a mě tím probere. Do skleničky naleju vodu a odnesu jí to.
"Mami, jak ti je?" ptám se a doufám, že mi odpoví, že skvěle, jenže tohle je snad nemožný. "Už je mi o trochu lépe, jenže vím, že to zase přijde." mluví vysíleně.
"Maminko moje, všechno bude dobrý, uvidíš." dřepnu si k ní a dám ji pusu na čelo.
"Kéž by, holčičko, kéž by."
"Já seženu ty peníze, abych tě mohla odvézt do toho Švýcarska! Slibuju, mami."
"Julie, už se nedá nic dělat." chytne mou ruku.
"Ale dá! Tam ti pomohou a vyléčí tě a ty budeš zase zdravá, jako dřív."
"Nikdy neseženeš tolik peněz a já to po tobě ani nechci, holčičko."
"Seženu je! Musím! Dokážu to!" z očí se mi valí slzy.
"Jak bylo ve škole? Pověz mi něco." mamka se na mě usměje.
"Byla nuda a navíc… pořád jsem musela myslet na to, jak ti je."
"Já jsem tak strašně moc ráda, že tě mám Julie. Lepší dceru mi bůh nemohl dát." vtiskne pusu na mou dlaň.
"Mami, nemluv takhle, prosím."
"Jak nemám mluvit?"
"Tak jako by ses se mnou loučila."
"Promiň… nechtěla jsem." zavře oči, když v tom mi začne v kapse vyzvánět mobil.
Nemám chuť to vzít. "Vezmi to!" řekne máma a já se přemůžu a zvednu to.
"Ahoj, Leno, co potřebuješ?" spustím na svou nejlepší kamarádku.
"Dneska? Víš, že chci být s mámou a starat se o ní!"
"Řekni jí, že přijdeš." šeptá mi mamka.
"Ne, to vážně nejde, Leno! Vím, že sis chtěla vyrazit, ale stejně!"
"Julie!" okřikne mě máma až se leknu. Lena to uslyší a začne se tlemit.
"Tak… možná na dvě hodiny, víc ne, jasný?"
"Tak dobře, v 9 se pro mě stav!" řeknu jí a rozloučím se s ní.
"Díky, že jsi jí řekla ano! Nechci, abys pořád jen trčela doma! Musíš si taky občas někam vyrazit."
"Ale co když se ti udělá špatně, mami?"
"Kdyby jo, okamžitě ti zavolám!"
"Slibuješ?"
"Slibuju ti to! A teď se jdi najíst. Musíš mít obrovský hlad." směje se máma mně je hned líp. Vím, že se přetvařuje, ale aspoň, že nezvrací.
"Fajn, jdu si vzít něco k jídlu." řeknu a odejdu si něco ukuchtit.
večer
Sedím s Lenou u baru a pořád musím myslet na svou mámu. Sakra, jak jen mám získat ty peníze? Jak?
"O čem to zase přemýšlíš?" drkne do mě Lena a hodí do sebe další skleničku mojita.
"Potřebuju sehnat ty prachy, ale nevím jak!" bouchnu pěstí do stolu.
"Copak, slečno, nějaká agresivní, ne?" zeptá se chlápek, který sedí vedle mě. Otočím se na něj a změřím si ho pohledem. Vypadá poněkud… divně!
"Jo jsem agresivní až moc! Nejradši bych někoho podřízla!" vyštěknu, až se Lena s barmanem začnou smát. Jen ten chlápek se zamyslí.
"Ty potřebuješ peníze, jo?" přiblíží se ke mně svým obličejem.
"Jo potřebuju! Hodně peněz!"
"Hodně? No… možná bych pro tebe něco měl, baby!"
"A co? Dělej, řekni mi to!" chytnu ho za tričko.
"Seš drsná, kočko, tohle se mi líbí! Můj šéf hledá přesně takovou, jako seš ty! Tak chceš teda peníze?"
"Jo, chci!"
"Tak dobře! Jestli chceš prachy, musíš jít se mnou!"
pokráčko příště!
Pája

Zaslíbená 3.řada 38 KONEC

27. srpna 2008 v 18:28 | B@r Lollipop |  FF - Zaslíbená 3.řada
Večer - Bill
"Mami, máme něco k jídlu?" šmátrám hladově v ledničce. "Máma vařila, ale už jsem to všechno snědl." směje se Tom a hladí si břicho. "Hele a co jako já? Ty seš takovej nenažranec!" třísknu naštvaně s dveřmi od ledničky.
"Jednou to přežiješ, Bille." chichotá se jako blázen. "Já jsem tak naštvanej!" zuřím hlady. "Já jdu k sousedce a ty si třeba objednej pizzu, jo?" řekne máma a zmizí.
"Hm… nic jinýho mi ani nezbyde!"
"Hele, nechceš mi přinýst ty tvoje texty? Chtěl bych se na ně podívat."
"Si pro to dojdi, ne? Sežereš mi všechno jídlo a ještě po mě chceš, abych ti dělal sluhu?"
"Ale tak… nevím, kde je máš a nebudu se ti přece hrabat ve věcech, ne?"
"Tak fajn, ale ty zatím objednej tu pizzu!" hodím po něm mobil a odjedu naštvaně pro ty podělaný texty. Stejně jsou o ničem.
Milagros
Ležím polonahá na Billově posteli a čekám na něj. Jsem tak nedočkavá. Nehorázně se těším na jeho obličej, až mě tady uvidí. Erica jsem uložila do pokoje, ve kterém byl, když ho měl Bill v péči. Když uslyším nějaké kroky, vběhnu se schovat do koupelny.
Bill
Přijdu do svého pokoje a rozsvítím světlo. "Tohle bude chvíli trvat." křiknu na Tom při pohledu na bordel na mém stole. S ne moc velkou chutí dojdu ke stolu a začnu se hrabat v tej tuně papírů. "Kam se to jen mohlo podít? Kašlu na to!" strčím do židle.
"Copak hledáš?" vylekám se, když uslyším hlas MILAGROS?!
Úplně ztuhnu! Mně už vážně hrabe! Začínám mít slyšiny! "Seš fakt magor, Bille!" nadávám si nahlas. "Bille, to mě tady necháš samotnou?" uslyším zase a podívám se za sebe, kde spatřím ležet na mé posteli Milagros.
Milagros
"Můj bože…" vykulí oči a přijde blíž. Posadí se na postel a sáhne na mé stehno.
On si snad myslí, že se mu to zdá! Bože, je tak legrační.
"Tohle není realita." řekne po chvilce. "To se pleteš! Tohle je realita!" sednu si mu na klín a políbím ho. "Už věříš?" řeknu udýchaně, když vyprostím svůj jazyk z jeho úst.
"Ale jak…" přiložím mu ukazováček na rty, abych ho utišila.
"Odešla jsem od něj! Rozvádíme se!" zašeptám mu.
"Proboha… já… tomu nevěřím." koktá Bill a rukama bloudí po celém mém těle.
"Chci být už jen tvoje! Jen a jen tvoje." Nemohu si nevšimnout, jak se celý třese.
"To musí být sen! Tohle nemůže být pravda."
"Ty seš takovej blázínek." usměju se a štípnu ho do zadku.
"Au!" zaskučí.
"Teď už tomu věříš?" zeptám se ho a přiblížím se k jeho rtům.
"Nikdy jsem si nemyslel, že se tohle někdy stane." usměje se na mě.
"Teď už nám nic nebrání v tom, abychom byli spolu."
"Tohle je ten nejkrásnější den v mém životě." řekne a políbí mě s tou největší vášní a dychtivostí.
"Konečně ho můžu nosit." ukážu na náramek na mém zápěstí.
"Ty ho pořád máš?" diví se šťastně Bill.
"Vždycky jsem na něj dávala pozor a schovávala ho. Vždycky mi připomněl ty chvíle, když jsme byli spolu."
"Já tě tak hrozně moc miluju, Mili." položí mě na postel, aby si na mě mohl lehnout.
"Já tebe víc." říkám mezi polibky.
"Ne! Já tebe víc!" řekne Bill a vkrade se pod moje kalhotky.
"Tak mi to dokaž!" chytnu ho za krk a políbím ho.
"Moc rád." řekne a svlékne si tričko.
Pak už se spolu jen dlouze a něžně milujeme.
o 2 roky později
"Tak co, jsi v pořádku?" ptá se nervosně Bill, když se vrátím z nemocnice.
"Mami, tatínek se moc bál." přiběhne ke mně Eric.
"Neboj se, nic mi není! Právě naopak!" řeknu a Bill nechápe.
"No… Eri, budeš mít sestřičku nebo bratříčka." řeknu malýmu a jen pozoruju Billa.
"Jako vážně?" vyskočí z křesla.
"Jůůůů já ci bratříčka!" jásá nadšeně Eric. "Smrtelně vážně! Jsem ve 4 týdnu!" řeknu a Bill mě samou radostí vezme do náručí.
"Já mám takovou radost!" točí se se mnou dokola a Eric se směje.
"Co to děláš, tati?" div se malej neválí smíchy po zemi.
"Ukazuju tvojí mamince, že jsem mooooc šťastnej!"
"Už se na něj moc těším! A je mi úplně jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček! Hlavně, že to bude zdravý!" říká tak krásně Bill, až se mi chce brečet.
"Neplakej zlatíčko moje." něžně mě políbí.
"Miluju tě, Bille."
"Já tebe taky, Mili! A Erica a tohle malý škvrně, co je u tebe v bříšku taky." položí svou dlaň na moje břicho.
Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako jsem teď! Můj největší sen se splnil. Jsem se svým Billem, který mi dal syna a další zlatíčko je na cestě.
Co víc si jen můžu přát? Snad jen aby to nikdy neskončilo.
KONEC
PS: Takže další moje povídka končí! Doufám, že se vám líbila a strávili jste při jejím čtení mnoho hezkých a napínavých chvil. Děkuju všem, co ji četli a psali komentáře. Moc si toho vážím. Doufám, že si zase někdy ode mě něco přečtete!
Mějte se krásně!
Pája

Zaslíbená 3.řada 37

26. srpna 2008 v 21:18 | B@r Lollipop |  FF - Zaslíbená 3.řada
TAK CO, LÍBÍ SE VÁM TO? PIŠTE PLS KOMENTY:-)
________________________________________________________________
"Cože? Do Berlína?" vyjede ze mě překvapeně. Tak tohle jsem vážně nečekala.
"Tobě se ten nápad snad nelíbí?" ptá se mě smutně Michael.
"Ale to přece… nemůžu se odstěhovat už kvůli Ericovi to nejde, Michaeli."
"Zase v tom je ten Kaulitz, že?"
"Nemůžu mu vzít syna, Michaeli. To prostě nejde!"
"On se o tom nedozví, Milagros! Prostě zmizíme a budeme mít od něj navždy pokoj!"
"Proč tohle říkáš?" vůbec ho nepoznávám. "Protože na něj prostě žárlím, stačí?"
zvýší hlas. "Nemáš důvod!"
"Nemám? Nebuď tak hloupá Milagros! Myslíš, že jsem si ničeho nevšimnul? Toho, jak se na něj díváš, myslíš na něj i při sexu sem si prostě nemohl nevšimnout!" řekne mi a já jen zírám s pusou do kořán.
"Ale to…"
"Nikdy jsem ti to nevyčítal, ale už mě to přestává bavit, Milagros! Ani nevíš, jak mě ničí, když se spolu milujeme a ty vzdycháš jeho jméno! To je to nejhorší, co může bejt! Lepší by snad bylo, kdybys mě s ním podvedla rovnou! A nebo už se stalo?"
"Michaeli, uklidni se, prosím."
"Odpověz mi! Spala si s ním, když jsem tady nebyl?" zaútočí na mě. Nemůžu mu to přece říct. "Nic mi na to neřekneš? Takže si to mám pobrat, jako že ano?"
"Stalo se to jen jednou." špitnu a on si dlaněmi zakryje oči.
"Já jsem to věděl! Ty na něj prostě nikdy nezapomeneš!"
"Promiň mi to, nevím, co to do mě vjelo, ale prostě… stalo se to."
"Už chápu, proč si se mnou nechtěla mít dítě! Kdybys to čekala s Kaulitzem, byla bys štěstím celá bez sebe! Ty mě prostě nemiluješ, Milagros! Udělal jsem chybu, když jsem si tě vzal! Já jsem takovej idiot!" říká a mě je to líto. Nechtěla jsem, aby se tohle stalo. Bolí mě, když ho takhle vidím. Nemiluju ho, ale mám ho ráda.
"Jestli chceš, tak já se s tebou do toho Berlína přestěhuju."
"Co? A tím si jako myslíš, že se to vyřeší? Podle mě bys na Kaulitze nezapomněla ani na druhým konci světa! Nemám prostě šanci! On bude vždycky tím prvním."
"Co teda teď bude?" odvážím se zeptat a on se na mě podívá takovým divným pohledem. "Vždycky jsem si v duchu nalhával, že jednou přijde den, kdy na něj zapomeneš a zamiluješ se do mě. Jenže… teď už vím, že takovej den asi nikdy nepřijde."
"Michaeli, můžeš mi to odpustit?" chytnu ho za ruku. "A co ti mám odpouštět? To že sis mě vzala, i když si milovala jeho? Milagros, já ti nemám, co odpouštět! Tohle všechno je jen a jen moje vina. Neměl jsem se tenkrát tak unáhlit! Zamiloval jsem se do tebe jako blázen a už to jelo, jen tomu něco chybělo - tvoje láska."
"Nevím, co ti na tohle mám říct."
"A co on? Taky tě pořád tak hodně miluje?"
"Myslím, že jo. Nikdy jsem ti to nechtěla říct, ale on si kvůli mně dost vytrpěl. Dokonce málem umřel na otravu alkoholem. Je to jediný muž, kterého jsem ve svém životě milovala, Michaeli." říkám mu a vidím na něm, jak ho to bolí. Ale je načase si říct pravdu a dál se neoklamávat.
"On má vážně štěstí, Milagros! Ty seš ta nejúžasnější holka pod sluncem!" pohladí mě po tváři.
"Co ted?"
"Teď? Bude asi lepší, když skoncujeme s tímhle divadlem, jménem manželství!
Hned zítra zažádám o rozvod! Seš volná Milagros, můžeš si jít za svým princem." řekne mi se slzami v očích.
"Ale co ty? Michaeli, nemůžeme to jen tak skončit."
"Ale já chci! Ty bys mě nikdy nemilovala! Chci, abys byla šťastná s ním, když ne se mnou."
"Moc ti děkuju, Michaeli! Přála bych si, abys našel ženu, která tě bude milovat." dám mu pusu na tvář. "Hodně štěstí, Mili." popřeje mi, zvedne se a odejde z místnosti.
Tak tohle bych nečekala, že se stane! Jsem tak moc šťastná, ale zároveň smutná kvůli Michaelovi. On si tohle nezaslouží.
Měla bych si asi sbalit a Ericovi taky. Mám na to celý dnešní den.
další den
"Mami, kam jedeme s tolika taškama?" ptá se mě malý, když nás Michael veze k Billovi domů. "Jedeme za tatínkem." šeptám mu. "My tam budeme bydlet?"
"Když nás bude tatínek chtít, tak ano."
"Bude, bude, bude!" jásá Eric.
"Tak jsme tady!" Michael zastaví. Já s Ericem vylezu a Michael mě pomůže s kuframa. "Myslím, že teď už se my dva setkáme jen u podpisů ohledně rozvodu."
"Michaeli, moc děkuju, seš ten nejšlechetnější člověk na světě." dám mu pusu.
"Tak ahoj drobku," rozloučí se s Ericem. Usměje se na nás a odejde. Moc dobře vím, jak ho tohle musí bolet.
Stojím s malým před dveřmi a buší mi srdce. Pořádně se nadechnu a zazvoním.
"No jo, se nepodělej Georgu." otevře Tom a úplně ztuhne. Asi se diví, tej hromadě kufrů. "Milagros? Co ty tady?"
"Je Bill doma?" zeptám se ho mile.
"Ne, není, přijde až večer! Jel do studia. Chce zase rozjet naši kariéru, ale co ty tady s těma kuframa?"
"Odešla jsem od Michaela, rozvádíme se! Teď už chci být jen s Billem!"
"Tatínek bude mít ladost." říká Eric a vztahuje ruce k Tomovi.
"A nemám mu zavolat?" ptá se Tom.
"Ne! Chci ho překvapit!"
pokráčko příště!
Pája

Zaslíbená 3.řada 36

26. srpna 2008 v 21:18 | B@r Lollipop |  FF - Zaslíbená 3.řada
Milagros

"Já tomu vůbec nerozumím, Mili. Co se to s tebou děje?" zavře dveře.
"Uvědomila jsem si pár věcí, o to tady jde." řeknu mu a on si sedne ke mně na postel.
"A co sis uvědomila, Milagros?" položí svou ruku na tu mou.
"To že na tebe už musím zapomenout! Jsem přece vdaná za Michaela."
"Ale to přece… není to důvod k tomu, abychom spolu nemohli mluvit. Ty moc dobře víš, co k tobě cítím." přisedne si blíž ke mně.
"Ale mě to bolí, Bille. Zničí mě to, když tě budu vídat, budu s tebou mluvit… nebudu tě smět políbit! Tohle prostě musí nějak skončit!" podívám se na něj.
"Ale jak? Chceš to vyřešit tím, že se mi budeš vyhýbat? To je přece pitomost."
"Ale co mám teda dělat? Nemůžu opustit Michaela a být s tebou! Tohle nejde, Bille!"
"Jasně, chápu to! Seš s ním jen z vděčnosti."
"Slíbila jsem mu, že s ním zestárnu! On mě moc miluje! Zabila bych ho tím!"
"A já tě nemiluju? Miluju tě víc, než svůj vlastní život! Kvůli tobě jsem schopnej všeho!" přiblíží se k mým rtům.
"Bille, my dva nemůžeme být přátelé! To nejde!" vysvětluju mu, když v tom si mě přitáhne k sobě a políbí mě. Proč mě vždycky dostane! Proč? Já mu nikdy neodolám.
"Ty moc dobře víš, čím si mě získat." vydechnu.
"Můžeme být něčím víc než přáteli, aniž by o tom tvůj manžel věděl!" zašeptá mi.
"Tak to ne! Tohle po mě nechtěj! Nemůžu Michaela sprostě podvádět!" vstanu z postele. On mě jen zoufale pozoruje.
"Promiň." sklopí hlavu. Je mi ho tak moc líto. Nejradši bych ho chytla a celýho ho zulíbala. "Musíme s tím, Bille skoncovat!"
"S čím?"
"Se vším prostě! S těmi polibky, sexem, zamilovanými pohledy…"
"Já to ale nedokážu, Mili."
"Budeš muset, Bille! Slib mi, že se o to aspoň pokusíš."
"Tak… tak dobře." neřekne příliš nadšeně.
"Fajn, takhle se mi líbíš."
"Půjdu za svým synem, nechceš jít taky?" zeptá se mě. "Ne… užij si ho sám!"
"Škoda… chtěl bych, abys tam byla s náma!" řekne smutně, zvedne se z postele a odejde pryč.
Proč ho musím tak moc milovat? Tohle je takový peklo, co musím prožívat.
Skončí vůbec tohle někdy?


Bill

"Jůůůů tatínek." jásá Eric, když mě vidí přicházet. "Ahoj broučku, nezlobil si strejdu?"
"Stlejda Tom mi dal čokoládu." ukáže mi prázdný obal. "Strejda Tom je moc hodný."
"Mám ho moc lád, jako tebe a maminku." culí se na mě.
"Nechtěl by ses jet podívat za svojí babičkou?" zeptám se ho.
"Ci se podívat za babičkou! Ale ci, aby máma jela taky." usmyslí si Eric a my dva s Tomem se po sobě podíváme. "To asi nepůjde, Eri. Maminka by nechtěla jet." snažím se mu vysvětlit.
"Ale maminka ce jet s námi. Má nás láda."
"Eri, maminka s náma prostě nechce jet! Ona zůstane doma se svým manželem!" říká mu Tom a já jsem smutný. Jak já tomu chlapovi závidím.
"Ne, ne, ty lzeš! Ona ce jet taky!" Eric si mele pořád svou.
"Tak to stačí, kamaráde! Maminka s náma nejede a je to!" chytnu ho za ruku.
"Nekzič na mě." rozbrečí se malej a mě dojde, že jsem to asi přehnal.
"Promiň, zlatíčko, já nechtěl." vezmu si ho do náručí.
"Ty se na maminku zobíš?"
"Ne… nezlobím se na ni, jen… nemůžeme spolu být!"
"Ericu, nebreč a buď hodnej!" říká mu Tom a dělá na něj ksychtíky, až ho tím rozveselí. "Stlejdo, ty seš…" směje se mu.
"Tak a teď jedeme! Tvoje babička se na tebe už moc těší."

Milagros

"Můžu dál?" ozve se za dveřmi Michael. "Můžeš." řeknu a on vstoupí.
"Copak ti chtěl Kaulitz?" ptá se mě na Billa.
"Ale, nic zvláštního." mávnu rukou a on si ke mně přisedne.
"Chtěl bych ti něco říct." řekne takovým vážným hlasem, až mě to zarazí.
"Děje se snad něco?"
"No… víš, jak jsem byl v tom Berlíně, tak moc se mi tam líbilo a myslím, že by se nám tak skvěle žilo! A navíc bych tam rád dohlížel nad svými novými nemocnicemi, které jsem získal. Mili, odstěhuješ se se mnou do Berlína?"

pokráčko příště!
Pája

Zaslíbená 3.řada 35

26. srpna 2008 v 2:59 | B@r Lollipop |  FF - Zaslíbená 3.řada
Milagros
"Je to pravda, Milagros?" zeptá se mě Michael. "Co má být pravda?" dělám hloupou.
"To, že máš pořád ráda Billa Kaulitze?"
"Co? To je hloupost, Michaeli, kde jsi na to přišel?"
"Eric mi to tady řekl! To mi snad chceš říct, že si ten malej vymýšlí?"
"Maminka má láda tatínka." řekne Eric a zubí se při tom na mě.
"Ne… není to pravda! To Eric chce, aby to byla pravda, ale není!" lžu mu.
"Bolelo by mě, kdybych zjistil, že ho pořád miluješ! Mili, řekni mi prosím pravdu."
"Nemiluju ho." nejsem schopná se mu podívat do očí.
"Tak dobře, věřím ti." řekne mi a chytne mě za ruku. "Tak, co budeme dneska dělat?"
Bill
"Můžu dál?" zaťuká Tom na dveře od mého pokoje. "Jo, můžeš." řeknu a on vejde.
"Copak s tebou je, že nevycházíš ze svýho pokoje?"
"Ani nevím, nějak… nemám náladu někam chodit." řeknu mu popravdě.
"Neříkej mi, že truchlíš kvůli Milagros a Ericovi? Můžeš být rád, že…"
"Já jsem rád, že to Eric přežil a taky vím, že to co se stalo, byla moje vina. Neměl jsem si s Karin vůbec nic začínat. Byla to ta největší chyba, Tome."
"Nevěděl si, jaká je! Ty za to přece nemůžeš, Bille! Možná jen…" zarazí se.
"Co?"
"Chtěl si dát Milagros lekci! Snažil ses jí dokázat, že seš schopnej být i s jinou ženou, jenže se ti to nepodařilo." říká Tom a já si moc dobře uvědomuju, že má pravdu.
"A jak jsem skončil? Jsem zase sám jako na začátku! Už si začínám myslet, že nebudu nikdy šťastnej."
"Víš, co je tvoje největší smůla?"
"Ne!" zakroutím hlavou. "To že vždycky narazíš na nějakou mrchu!"
"A nebo to bude tím, že nejsem schopnej žádnou holku milovat, protože pořád miluju Milagros! Nemyslíš, že v tom něco bude?"
"Možná, ale… Milagros je vdaná a nemůže jen tak opustit svýho manžela! Ty jsi měl větší štěstí, že se tvoje manželství dalo anulovat, jenže u ní to bohužel nejde!"
"Víš, co mě nejvíc těší, Tome?"
"Copak?"
"To, že vím, že mě Milagros miluje! My dva se budeme milovat do smrti, to vím!"
"Ale nikdy nebudete spolu, to taky víš?"
"Vím." špitnu a lehnu si na postel.
"Půjdeš dneska za Ericem? Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli bych nemohl jít s tebou."
"Byl bych moc rád, Tome! Mohli bychom ho někam vzít." souhlasím.
"Díky, už se moc těším na mýho malýho synovce." září Tom.
"Ani nevíš, jak já! Eric je prostě celej já!"
Milagros
"Takže jsme domluvené?" ptám se Monicy. "Dobře paní Milagros, ale myslím si, že tímhle nic nevyřešíte!"
"A co mám podle vás dělat? Chci už konečně žít a ne se jen trápit!"
"Dobře, je to vaše věc! Nebudu se vám do toho plést!" řekne a odejde.
Myslím, že dělám dobře.
"Mili, lásko, chci si s tebou promluvit." přijde ke mně Michael a políbí mě.
"Michaeli, mě není nějak dobře." vymluvím se a odejdu do svého pokoje.
Bill
"Dobrý den, přišel jsem za svým synem! Mohla byste mi zavolat Milagros?" ptám se té jejich služebné, když s Tomem stojíme u dveří.
"Paní Milagros s vámi nechce mluvit, pane Kaulitzi! Mám vám dát syna!"
"Ale já s ní potřebuju mluvit."
"A to jako proč Kaulitzi?" vyjde z obýváku Michael.
"Protože prostě potřebuju! Bojíš se snad, že bych na ni něco zkoušel?"
"Ne, měl bych snad? Klidně si za ní běž!" řekne mi sebevědomě Michael a já se rozeběhnu za Milagros.
"Milagros, co se to s tebou děje?" vlítnu k ní do ložnice. Ona sedí na posteli zády ke mně.
"Bille, můžeš prosím odejít? Nechci s tebou mluvit!"
pokráčko příště!
Pája

Kam dál